Eucharistické písně

(882)

Zbožně se ti klaním, božský Pane náš, / jenž tu ve svátosti skrytě přebýváš, / před tebou svou slabost vpravdě poznávám, / tobě srdcem svým se zcela poddávám.
Zrakem, hmatem, chutí tebe nevnímám, / jenom pro tvé slovo svou jistotu mám, / věřím, žes tu s námi ty, náš Bůh a Pán, / v tobě základ pravdy lidstvu všemu dán.
Na kříži se jen tvé božství tajilo, / zde se také lidství tvoje ukrylo, / v obojí však věřím celým srdcem svým, / o milost tě prosím s lotrem kajícím.
Rány tvé jak Tomáš vidět nežádám: / že jsi Pán a Bůh můj, vroucně vyznávám; / dej, ať moje víra stále hlubší je, / ať roste má láska, sílí naděje.
Památku své smrti jsi nám zanechal / a tento chléb živý jsi nám odkázal, / dej mé duši milost stále z tebe žít, / v tobě se radovat, v tobě štěstí mít.
Božský pelikáne, Spasiteli můj, / krví svou nás hříšné z hříchů očišťuj, / vždyť jediná krůpěj její stačila, / aby všeho světa viny obmyla.
Ježíši, ty s námi nyní skrytě dlíš, / kéž mou velkou touhu jednou naplníš: / ať tě ve tvé slávě šťasten uvidím, / tváří v tvář na tebe věčně patřit smím.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (883)

Zdráv buď, chlebe, / jenž jsi z nebe / na bídný svět sestoupil, / abys sytil / a posilnil / duše, kterés vykoupil.
Zdráv buď, Kriste, / ty jsi jistě / skrytý v této svátosti. / Věřím v tebe, / živý chlebe, / klaním se s důvěrností.
Buď sám správcem / a ochráncem / srdce tobě daného, / v něm přebývej, / byt svůj mívej, / chraň je času každého.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (884)

K Božímu stolu, křesťané, / všichni pospíchejte, / převelebné tělo Páně / rádi požívejte! / Přijmete-li s uctivostí, / s náležitou nábožností, / s vírou, láskou, důvěrností, / dojdete milosti.
Neboť drahé Boží tělo / z Panny narozené, / jež potom na kříži pnělo / pro nás umučené, / všeliké hříchy shlazuje, / pokoj mysli navracuje, / milost božskou uděluje, / nebe přibližuje.
Kriste, králi nejmocnější, / milý Spasiteli, / hoste náš nejžádanější, / náš Vykupiteli, / srdce naše i myšlení, / spravuj, jazyk i mluvení, / rozum, vůli i činění / k tvému zalíbení!
Zdráv buď, náš milý Ježíši, / v svátosti přítomný, / Beránku Boží nejtišší, / pro nás umučený! / Tebe společně chválíme, / tobě čest, díky činíme / a uctivě se klaníme, / za milost prosíme.
Posiluj nás putující, / pokrme pocestných, / spas po tobě vždy toužící, / utěšení věrných! / Račiž nám milostiv býti, / až budem mít z světa jíti, / a dej nám k tobě přijíti, / s tebou věčně býti!

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (885)

Kriste, rozkoši andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / srdce, síly všecky. / Nad tebe nic vzácnějšího, / nic není tebe sladšího, / nic není lepšího.
Nemůže obsáhnout tebe / svět svou širokostí, / tys však z lásky k nám skryl sebe / v maličké svátosti. / Ó milování úžasné, / dobrodiní nevídané, / dříve neslýchané!
Ve svátosti je tělo tvé / i tvá krev předrahá, / tu sjednocení předivné / člověka a Boha. / Co nevidím, tomu věřím, / neb žes tu můj Pán a Bůh, vím, / a proto tě zde ctím.
Před časy tebe plénkami / Matka obvinula, / teď láska pod způsobami / chleba, vína skryla. / Hle, tak sis nás zamiloval, / Že ses nám sám za pokrm dal. / Kdo se toho nadál?
Popřej nám, Ježíši milý, / své božské milosti, / abychom tě vroucně ctili / v oltářní svátosti. / Tebe teď ctíme skrytého, / ať tě spatříme slavného / v slávě Otce tvého!

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (129)

Chval, duše bohabojná, / spasitele svého, / chvály příčina hojná / jde z chleba živého, / který, jak církev věří / svatí apoštolé / při poslední večeři / měli na svém stole. / Kyrieleison.
Neb když posledního dne / večer Kristu nastal, / s učedníky posledně / při večeři zůstal, / a tu oltářní svátost / ráčil stanoviti, / chtě nám obzvláštní milost / takto učiniti. / Kyrieleison.
Ó Kriste živý chlebe, / naše posilnění, / dej nám ať skrze tebe / dojdeme spasení, / a tebe, jejž zde ctíme / skrytého v svátosti, / dej, ať věčně vidíme / v nebeské radosti. / Kyrieleison.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (134)

Boha, jenž je na výsosti, / chvalme všichni za milosti, / jež pocházejí od něho / všem věřícím v Syna jeho.
Kterého poslal z nebe k nám, / chtěje dobře činiti nám, / aby v hříšných hříchy shladil, / potom navěky oslavil.
On tak v tom věrně pracoval, / že pro ty, které miloval, / vydal tělo k utrpení / a krev svou na vykoupení.
To věrným míti v paměti / přikázal, když měl trpěti, / když s učedníky stoloval, / které ze světa povolal.
Tu chléb lámal i rozdával, / aby jedli, tak rozkázal, / řka jim: To je moje tělo, / jež bude za vás zrazeno.
Kalich vzal a dobrořečil, / jeho krev že to je, svědčil, / kázal píti učedníkům, / i jejich následovníkům.
Ti jsou vpravdě děti jeho, / vyvolení jsou od něho, / jejich on přirozenost vzal, / na své jim účastenství dal.
A je svými bratry nazval, / jim jméno Otce zvěstoval; / oni řeč jeho přijali, / svou vůli jemu poddali.
Kriste, jenžs ráčil umříti / a v slávu Otce přijíti, / spas nás všechny v tyto časy. / Tobě chvála buď navěky.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (114)

Jezu Kriste, štědrý kněže, / s Otcem, Duchem jeden Bože, / tvoje štědrost naše zboží, / z tvé milosti.
A tys nyní mezi námi, / tvé tělo trpělo rány / za nás za hříšné křesťany, / z tvé milosti.
Tys ráčil v nás přebývati, / chléb vezdejší chtěls náš býti / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.
Ó tvá dobroto k nám božská, / ó milosti tvá předivná, / dáváš nám chléb svého těla, / z tvé milosti.
Dals krev z těla vycediti / a tu nám dnes dáváš píti, / chtě nás takto obživiti, / z tvé milosti.
Vskutku se nám zcela dáváš, / svou milostí k nám plápoláš, / a nás za sobě vzácné máš, / z tvé milosti.
Taks nás ráčil milovati, / žes svůj život nám chtěl dáti / a smrt naši překonati, / z tvé milosti.
Věru, drazes nás vykoupil, / pro nás zemřel a nás spasil, / a taks nám věrně posloužil, / z tvé milosti.
Tohos paměť nám zůstavil, / své tělo jsi nám připravil, / chléb vezdejší abys náš byl, / z tvé milosti.
Ó křesťané, z hříchů vstaňme, / dobré nám dané poznejme, / k Pánu Ježíši chvátejme, / v té milosti.
Chléb ten nebeský chutnejme, / jísti jeho zde žádejme, / proto svatě přebývejme, / v té milosti.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (106)

Ježíši, chlebe andělský, / ty jsi Pán a Bůh můj, / po tobě lačníme vždycky, / ty nás krm, napojuj. / Ježíši, lačním, nakrm mě, / Ježíši, žízním, napoj mě, / tys Pán můj a Bůh můj.
Ježíši, bloudím, hledej mě, / ty jsi pravá cesta; / Ježíši, jsem slepý, veď mě, / sviť mi, světlo světa. / Ježíši, jsem nuzný, chudý, / ty jsi bohatý, Pán mocný, / uzdrav, jsem nemocný.
Ježíši, truchlím, navštiv mě, / jsem smutný, utěš mě; / Ježíši, slábnu, posil mě, / neznámý, přijmi mě. / Jsem příchozí od daleka, / má duše se v hříších leká, / veď, proveď, doveď mě.
Já jsem hořký, a tys sladký, / já jed, a ty jsi med; / ty jsi čistý, já nečistý, / tys oheň, já jsem led. / Já poddaný, ty jsi Pán můj, / já stvoření, ty jsi Bůh můj, / tys Pán můj, tys Bůh můj.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (284)

Ó spasitelná hostie, / tys pravý pokrm můj, / po tobě touží srdce mé, / Pane a Bože můj. / Vy všichni, kteří lačníte, / chlebem andělským se syťte, / ten pokrm je sám Bůh.
Co mi po nebeské slasti, / jestli tebe nemám, / co po všeliké radosti, / když jí nejsi ty sám. / Ty jsi ten Pán nejkrásnější, / ty jsi ten Pán nejmocnější, / tys nebe andělů.
Zapal mé srdce studené, / láskou se rozplynu, / rozsvěť světlo spasitelné, / ať věčně nezhynu. / Kdo tvou láskou je rozpálen, / tvoje světlo bude při něm, / neb tys, Pane, oheň.
Ó Mano, chlebe andělský, / duše potěšení, / nad tebe nám zde na světě / nic dražšího není. / Co nevidím, tomu věřím, / chléb vidím, ale Boha ctím / při této svátosti.
Kriste, radosti andělská, / pokrme nebeský, / tebe žádá mysl lidská, / pokrme nejdražší. / Ó všichni lidé lačnící, / všichni po spáse žíznící, / hleďte přistoupiti.
Ježíši, Bože jediný, / tebe nyní žádám, / ó Kriste můj nejmilejší, / kterého požívám. / Kdokoli tě kdy požívá, / ten nikdy dosti nemívá, / lásko nevystihlá.
Poroučím se ve tvé ruce, / ty mě rač chrániti / a nenechávej mě více / již tebe hněvati. / Bych tě mohl milovati, / s tebou věčně přebývati / v nebeské radosti.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (346)

Předivnýs, Otče, v milosti / a hodný naší vděčnosti, / shlédls na touhu stvoření, / rozhodl dát mu spasení.
Syna svého jsi zaslíbil, / svědectvím pevným utvrdil, / dříve nežs ho na svět poslal, / manou jsi ho předznamenal.
Za dar tvůj ti děkujeme / a z víry se radujeme, / žes jistě chtěl nás spasiti, / kdyžs ten chléb nám ráčil dáti.
Kristus svůj život tělesný / dal za život náš duchovní: / v pravdě a spravedlnosti / i v potřebné nám milosti.
Bychom v duchu obživeni, / spravedliví učinění, / z víry k Bohu pokoj měli / a naději požívali.
Tělo jeho přijímali, / co ustanovil, konali, / památku jeho slavili, / společně připomínali.
V tomto společném slavení / dostáváme ujištění / o účasti na milosti / na cestě k věčné radosti.
K ní, Pane, dej nám dojíti / a navěky s tebou žíti / se všemi věrnými tvými, / přiveď nás do nebe s nimi.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (617)

Radujte se, ó křesťané, / srdcem svým povstaňte, / na velebnou, drahou svátost / očima popatřte, / přistupte s veselou tváří, / tělo Páně na oltáři / nám se připravuje.
Radujte se, ó křesťané, / vyvolení Boží, / z milosti se vám podává / to nebeské zboží: / Tělo, krev Krista Ježíše, / Krále vší nebeské říše, / k našemu spasení.
Radujte se, ó křesťané, / že jste vykoupení, / nevinnou smrtí Ježíše / od pekla zproštění; / děkujte za milost jeho, / chvalte Pána důstojného, / svaté jméno jeho.
Chvalte jej s mnohou radostí, / dokazujte lásku / Spasiteli Jezu Kristu, / že vám v nebi částku / toho věčného dědictví / z velkého milosrdenství / ráčil uděliti.
Chvalte Pána, mučedníci, / měšťané nebeští, / patriarchové, proroci, / svatí vyznavači, / chvalte krále andělského, / pro velebnost jména jeho, / navěky slavného.
Chvalte jej, nebe i moře, / všechny živly zemské, / cherubové, serafové, / vy kůry andělské / spojte s námi hlasy vaše, / chvalme milého Ježíše / veselým zpíváním.
Zpívejme hlasem radostným, / s veselým plesáním, / chvalme Pána andělského / zvučným vyhráváním / na harfy a na varhany, / bubny, píšťaly, pozouny, / vzdejme Kristu chvály.
Ó slavná, svatá Trojice, / buď tobě čest, chvála, / která se ti od počátku / od tvých věrných dála, / tak buď nyní i navěky / za dary dobroty, lásky, / vždycky, bez přestání.

– kliknutím zobrazíte další informace

Nebo (90)

Zdráv buď, laskavý Ježíši, / pravý Boží Synu, / zdráv buď, Beránku nejtišší, / tys pro lidskou vinu / z nebe k nám na svět sestoupil, / hořkou smrt kříže podstoupil, / abys nás vykoupil.
Věřím, že tvé drahé tělo, / z Panny narozené, / kteréžto na kříži pnělo, / za nás umučené, / v této oltářní svátosti / skryté je bez pochybnosti, / pouze z tvé milosti.
Věřím, že v tvém umučení / tvá krev vycezená, / která pro nás v den vzkříšení / s tělem je spojená, / s tvou duší i člověčenstvím, / se všemi údy i božstvím / bere se v svátosti.
Doufám, můj milý Ježíši, / přítomný v svátosti, / potěšení věrných duší / a dárce milosti, / že skrz toto přijímání / i nyní i v čas skonání / dojdu smilování.
Miluji tebe srdečně, / Ježíši laskavý, / a chci tě milovat věčně, / králi věčné slávy. / Pro tu lásku chci umříti, / svou krví ji potvrditi, / chceš-li ty tak míti.

– kliknutím zobrazíte další informace